22.–28. září 2017,

Kampus Hybernská, Praha 1

4. ročník festivalu ilustrace LUSTR proběhl od 22. do 28. září 2017 v Praze, v prostoru Hybernská 4, a opět potvrdil svou pozici největšího setkání současných ilustrátorů v České republice. Festival představil autorskou tvorbu čtyř desítek vybraných tvůrců a ukázal rozmanitost současné ilustrace v kontextu české, slovenské i mezinárodní scény.

LUSTR se soustředí na autorskou ilustraci a poskytuje prostor jak etablovaným, tak začínajícím tvůrcům. Každý z 40 vystavujících autorů připravil vlastní instalaci navrženou přímo pro festivalový prostor, což z výstavy činilo živý vizuální celek plný různorodých přístupů a osobitých výtvarných stylů. Festival navštívilo více než 2 000 návštěvníků, kteří měli možnost osobně poznat tváře a ruce tvůrců, jež často znají pouze z jejich knižní či digitální tvorby.

Současná ilustrace dnes přesahuje tradiční knižní médium — objevuje se v časopisech, digitální komunikaci, reklamě, animaci i produktovém designu. LUSTR chce tuto pestrost představit veřejnosti a umožnit návštěvníkům objevit nové tvůrce i aktuální trendy. Jediným omezením pro vystavující je prezentace vlastní autorské tvorby, nezatížené komerčním zadáním.

4. ročník kladl velký důraz na sdílení profesních zkušeností a představení aktuálních trendů v ilustraci i příbuzných oborech. Program zahrnoval řadu workshopů, přednášek a limitovaných master classes. Novinkou byly LUSTR talks – hodinové otevřené prezentace, v nichž profesionálové sdíleli svou práci, inspirační zdroje, úspěchy i nezdary své kariéry.

Další novinkou byla ilustrátorská pecha kucha, zaměřená na představení vystavujících a orientaci v současné ilustrátorské scéně. Program doplnily projekce českých i zahraničních animovaných krátkých filmů a dílny pro děti.

Součástí festivalu byla také retrospektivní sekce, která návštěvníkům nabídla možnost vidět vybrané dílo Jiřího Trnky – jedné z nejvýraznějších osobností české ilustrace a animace.

Grafika: František Kast

Ilustrace: Patrik Antczák

Obraz se v devatenáctém století rozmoh’!

Text v novinách se začal rozestupovat, aby uvolnil prostor fotografiím a rytinám. Ty karikovaly, ilustrovaly, vyprávěly. Dřevoryty doplnily litografie. Nároží, náměstí i interiéry zaplavily plakáty, pohlednice, grafické listy. Barevné litografie visely vedle japonských dřevořezů. Obří kostlivci vedle slovanských děveček.

V tomto období se zrodila první česká moderně ztvárněná kniha – Mrštíkova Pohádka máje. A to dík Zdence Braunerové. Vytvořila ilustrace, záhlaví i viněty, sladila je s obsahem i písmem, rozvrhla poměry textu i okrajů a to vše podle tvarů moravské krajiny. Ale její práci docenila teprve až kultura bibliofilů a sběratelů knih, která vznikla o pár desítek let později.

Ilustrace dlouhou dobu zastávaly vůči textu služebnou roli. První z nich vykládaly bibli negramotným. Z praktické úlohy je na konci devatenáctého století osvobodilo hnutí umění pro umění, které prosazovalo formu tak intenzivně, až pronikla z krásných umění i do řemesel a mnohá povznesla na uměleckou úroveň (např. nábytek či šperk). Forma uchovávala pečeť jednotlivé osobnosti. Ilustrace se začaly vyrovnávat textu a některé ho v souborech grafických listů opouštěly. Ilustrátor se stával sebevědomým autorem a jeho ilustrace rovnocenným ztvárněním příběhu…

Ale kdo je vůbec ilustrátor? Dnes určitě někdo jiný než tehdy. Těžko ho definovat, ale snadno na některé poukázat:

Zdenku Braunerovou znají hlavně bibliofilové a znalci. Vystudovala v Paříži, kde se účastnila ženské výstavy v Champs Elysées, doprovázela s Alfonsem Muchou Augusta Rodina při slavné cestě po Čechách. A především měla v Roztokách u Prahy skoro takový umělecký salón, jako Gertruda Steinová na 27 Rue de Fleurus – ale zatímco Steinová hostila Pabla Picassa či Ernsta Hemingwaye, Zdenka Jana Zrzavého nebo Julia Zeyera. Jako ilustrátorka spolupracovala zejména se symbolisty, jejichž knihy doprovázela temnými vinětami a ornamenty tvorů i netvorů, které připomínaly výzdoby gotických katedrál…

Možná si vzpomínáte na holčičku (nebo šaška) s velkými rudými tvářemi, jak na vás zasněnýma očima kouká z obalu Hrubínovy knihy říkanek. Nebo na kočku, pejska, vnučku, bábu a dědka, jak tahají řepu. Postavy někdy zasněné v křehké krajině dětství, která se může každou chvíli rozpadnout, někdy roztomilé a rozdováděné, jakoby je vytvořil Walt Disney ve východní Evropě. Pochází však od Jiřího Trnky. A přesto, že si v povědomí uchovává hlavně funkce loutkáře, výtvarníka či spoluzakladatele studia Bratří v triku (ve své době dokonce Disneyho konkurence), ilustroval také desítky půvabných dětských knih. V hlubokých, temných barvách těch nejlepších kusů lze cítit cosi zemitého, co zatěžuje každou chvilku radosti a svěžesti neodvratným koncem. Možná proto jsou Trnkovy ilustrace tak opojné a magické.

Pohádky se staly v době komunismu vůbec nejčastěji ilustrovaným žánrem. Komunismus obecně žánrové rozmanitosti příliš nepřál, ale pohádky ušetřil a výrazně je neomezoval.

Kdo by neznal Josefa Ladu? Ladovská zima, známá z knih, pohledů i litografií, se stala symbolem idylky. Lada byl navíc komunismu po chuti jakožto „lidový primitivista“. Naučil se mnohé sám, měl rád venkov a dík svému odporu ke všemu cizímu by si dnes možná vysloužil nálepku xenofob. Ale jeho tvorba zdaleka přesahovala schémata sorely, Ladův styl ocenil i Picasso: „Ten muž zachází s formou stejně svobodně jako já! To je nejlepší český malíř!“ Nebo Zrzavý: „Ten, který umí něco, co ostatní neumějí. Třeba Picasso nebo Chagall nebo Lada nebo já.“ Lada měl velké pochopení pro radostnou lidovost á la „žili, pili, dobrou vůli měli“, až připomíná Jana Brughella st., od kterého máme v češtině slovo brajgl. A právě lecjaké Ladovy groteskní brajgly v podobě rozličných pitek i půtek uvíznou vedle Ladových zasněžených krajinek v paměti nejsnáze.

Od devatenáctého století se samozřejmě umění řádně proměnilo. Do tonálního systému díky magneťáku přibyly všechny zvuky světa (dík syntezátorům i zásvětí). Sochy se osvobodily od kamene i mramoru. Vedle maleb se v galeriích začaly věšet klobouky a pisoáry. Také ilustrace se rozběhly z papíru po všemožných taškách, zdech a trikách… Ale slovo ilustrátor se v povědomí služebné role docela nezbavilo, a tak když řeknete v hospodě, že jste ilustrátor, uvidíte méně šklebů, než když budete malíř (pokud nejste malířem pokojů). Nicméně na LUSTRu ilustrátora nesvazuje žádný text ani úkol, a tak se může naprosto svobodně rozhodnout a ilustrovat třeba to, co má v hlavě, a když tam nic nemá, určitě to vymyslí. A protože slovo ilustrace krom toho naznačuje také vyprávění, můžete tu poznávat třeba to, o čem chtějí rozličné známé i neznámé osobnosti mladé i starší generace české ilustrace vyprávět . … A také Trnka!

V hlavní výstavě byla představena tvorba 61 ilustrátorů a tvůrčích uskupení:

Adéla Bierbaumer, Adéla Marie Jirků, Alica Kucharovič, Aliona Baranova, Anastasia Stročkova, Aneta Františka Holasová – RAKETA, Ateliér filmové a televizní grafiky UMPRUM, Bára Růžičková, Barbora Idesová, Boris Jirků, Dana Ledl – Myokard, Daniel Gnattalli, David Černý – Černý85, Dominik Miklušák, Eva Jaroňová, Eva Maceková, Federico Lamas, Filip Pošivač, Gustavo Bartolomeo, Jakub Bachorík, Jakub Tytykalo, Jan Šrámek & Veronika Vlková, Jindřich Janíček, Jiří Trnka, Jonathan Vermesch, Juliana Chomová, Karolína Stryková, Katarzyna Zawadka – ZAVKA, Klára Zahrádková, Lina Itagaki, Long Phi Trieu, Lucie Lučanská, Lukáš Hájek, Magdaléna Gurská, Magoz, Marek Ehrenberger, Marek Rubec, Maria Makeeva, Marie Vermont – Studio Soybot, Martin Lacko, Martina Pauková, Matouš a Ondřej Vyhnánkovi, Michaela Mihalyiová, Michal Bačák, Michal Škapa – TRON, Milana Kasianova, Darktrain – Paperash, Patrik Antczak, Pavel Mrňous, Pavla Baštanová, Přemek Ponáhlý, Renan Motta Lima, Skupina Nýbrž, Taja Spasskova, Tereza Vostradovská – Circus Atos, Tomski & Polanski, Toy Box, Václav Havlíček, Veronika Holikovic, Veronyka Jelinek, Vít Veit

Zahraniční hosté:

Magoz – španělský ilustrátor a animátor
Martina Pauková – mezinárodně působící ilustrátorka slovenského původu
Jonathan Vermesch – francouzský ilustrátor

Tito hosté představili svou tvorbu na výstavě i v samostatných přednáškách a odborných workshopech.

Součástí festivalu byla také retrospektivní sekce, která návštěvníkům nabídla možnost vidět vybrané dílo Jiřího Trnky – jedné z nejvýraznějších osobností české ilustrace a animace.

Návštěvníci se mohli zúčastnit doprovodného programu:

Workshopy
Komiksová laboratoř s Toy Box
Workshop akvarelu s Veronikou Vlkovou
Kurz knižní vazby
Workshop akční kresby s Milanem Sodomou
Workshop pro děti s časopisem Raketa

Odborné přednášky / master classes
Přednášky a master classes zahraničních hostů (Magoz, Martina Pauková, Jonathan Vermesch)
Přednáška Borise Jirků o figurální kresbě
Ilustrátorská Pecha Kucha
Promítání zahraničních speakerů z Nicer Tuesdays (It’s Nice That)

Dětský program
Workshop pro děti s časopisem Raketa

Další program
Projekce českých i zahraničních animovaných filmů
Koncerty
Slavnostní setkání a předávání výročních komiksových cen Muriel

Filozofická fakulta

Univerzity Karlovy

Magistrát hlavního města Prahy

Ministerstvo kultury České republiky

CZECHDESIGN

Nový Prostor