Galerie Postoj

JAK SE MÁŠ?

PATRIK ANTCZAK A EVA ANTCZAK HUDZIECZEK

21.9. – 21.11.2023

Galerie Postoj, vestibul metra Náměstí Republiky

Vestibul metra, kde pro umění zdánlivě není prostor. Brzké ranní hodiny, stovky rozespalých cestujících, kteří nechtějí být vidět, slyšet a nejraději by se ztratili v anonymním proudu lidí. Rychle proplout prostorem, s nikým nenavazovat oční kontakt, neinteragovat. A tu z ničeho nic otázka do ticha “Jak se máš?”. Ano, mám na mysli vás a rád bych od vás slyšel, jak se dneska máte. Frázi, kterou mnohdy v běžném životě používáme spíš jako jakousi konverzační výplň, zde používám zcela záměrně, ale myslím ji naprosto vážně se vší svou hloubkou. Budu vaší knihou pochval a stížností. Pro vaše pocity jsem vytvořil unikátní škálu emotikonů, které by vám měly pomoci vyjádřit, jak se v aktuální chvíli cítíte. Dostanete ode mne samolepku, kterou budete moci přiřadit právě k té emoci, která vás v daný moment nejvíce vystihuje. Po této první fázi, která bude probíhat přibližně týden, nepravidelně během

dne, bude následovat vernisáž, v rámci které budou představeny výsledky této ankety. Návštěvníci vernisáže tak budou moci zjistit, jak se cestující v daném prostoru a čase cítili.

I tak by se ve zkratce dal popsat umělecký projekt ilustrátora Patrika Antczaka, který uvádí Galerie Postoj jako doprovodný program desátého ročníku festivalu ilustrace – LUSTR.

“Když jsem dostal nabídku vystavovat svá díla v prostorách vestibulu stanice metra na Náměstí Republiky (Galerie Postoj), přemýšlel jsem, co zde odprezentovat. Má vůbec smysl nutit kolemjdoucí, aby se zastavili a zajímali se o má díla? Dumal jsem a nebyl si jist. V tom mi má žena, která je zároveň autorkou konceptu výstavy, řekla, že bych měl jít více za lidmi. Zajímat se, jak se ve veřejném prostoru cítí, aniž bych ho hned zaplnil svou tvorbou, či kolemjdoucím podprahově vnucoval svá díla. Rád bych touto výstavou dal procházejícím možnost být součástí této instalace. A i když sám vím, že ne vždy má člověk ráno náladu na

jakoukoliv komunikaci (tím spíš s cizím člověkem), budu rád, když se do této výzvy zapojí co nejvíce kolemjdoucích. Kdo ví, třeba mne příjemně překvapí pozitivní reakce lidí!”

Cílem výstavy je také ukázat, že ne vždy musí být umění zavřeno za zdmi galerií a obklopeno mnohdy až příliš komplikovanými doprovodnými texty, vysvětlujícími princip výstavy, ale že umění může být také součástí každodenního života a pro skutečně širokou veřejnost.